Po dvou dovolených, kdy jsme byli obklopeni partou přátel či širší rodinou, jsme pocítili touhu strávit několik dnů v úzkém rodinném kruhu – jen máma, táta a malá ‘A’, přičemž ‘T’ byl s námi, zatím bezpečně ukrytý v bříšku. Dva roky jsme nikde pořádně nebyli a letos už to bude třetí dovolená. Rozhodli jsme se užít si pár dní babího léta v malebných Beskydech. Z Brna to není daleko a navíc jsme potřebovali být kvůli rodinné události o víkendu poblíž Karviné. A samozřejmě jedeme zase pod stan. Tentokrát nám padl do oka autokemp ve Frenštátě pod Radhoštěm, který je pod správou Technických služeb města, takže vlastně městský kemp.
První den jsme si jen zabydleli naše kempovací místo a obhlídli město. Museli jsme zjistit, kam půjdeme ráno pro čerstvé pečivo k snídani. Večery už byly chladné, ale oheň rozdělaný v našem přenosném grilu nás zahřál a navodil tu správnou atmosféru a příjemně nás naladil před spaním. Málokdo odolá kouzlu plápolajícího ohně a šumu říčky Lubiny, tekoucí nedaleko našeho stanu. Je středa, školní rok už začal, všude je mnohem méně lidí. Naším dnešním cílem je nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd - Lysá hora. Volíme trasu z Visalají, má něco kolem 8 km a patří mezi nejoblíbenější výstupové trasy. Ještě kontrola zásob jídla a pití, pláštěnky, větrovky a pro jistotu převlečení pro ‘A’ a samozřejmě nosítko. A vyrážíme. Auto necháváme na parkovišti nedaleko chaty Visalaje. ‘A’ statečné cupitá, ‘T’ si spokojeně plave v břiše. Sem tam zastavíme, doplníme kalorie nějakou dobrotou a jdeme dál. Cesta je opravdu krásná, i když některé úseky jsou náročnější, teda jak pro koho. Táta byl v minulém životě kamzík, ten vyleze bez problémů všude, ‘A’ jde všude tam, kam táta a máma se jako funící lokomotiva šine za nimi. Už vidíme vrchol, ale taky vidíme ten hrozně prudký úsek k jeho zdolání, ale teď to přece nevzdáme. Vydrž prťka, vydrž! Jsme tady. Výhled z vrcholu ve výšce 1323 m n. m. byl odměnou za veškerou námahu. Čeká nás zasloužený odpočinek a občerstvení - pivo, limo, nanuk, chvíli nechat proběhnout ‘A’ aby cestou zpět spala a hurá dolů. Teď už jen dojet zpět do kempu, uvařit si večeři a zachumlat se do spacáku. Je tu nový den a s ním výlet na Pustevny a stezku Valašku. Pustevny známe už jsme tady byli několikrát, ale to ještě stezka Valaška nebyla. Auto necháme na parkovišti Ráztoka a jdeme směrem k lanovce na Pustevny, je to dvousedačková lanovka, takže máma jede s ‘A’ a táta s batohem. Na lanovce už jsme jeli, takže teď už jedeme jako profíci a ‘A’ neohroženě stíhá ještě dělal grimasy na tátu jedoucího za námi. Nahoře elegantně vystoupíme a míříme rovnou k stezce. ‘A’ leze úplně všude, žádný kývající se chodník ji nesmí uniknout, stejně jako lezecká stěna a trampolíny. Stezka nemá ani kilometr, ale pro děti je opravdu zábavná. My jsme to po včerejším výšlapu rovněž ocenili a brali to jako příjemnou relaxaci. Když jsme dorazili na konec na vyhlídku bylo nám jasné, že předpověď počasí meteorologům vyjde a bude pršet. Za mírného mrholení jsme ještě obhlídli sochy z písku v Pískolese a šli se rychle schovat do restaurace u lanovky. Táta se ještě obětoval a už v dost silném dešti šel koupit frgály. Čekat, že pršet přestane nemělo smysl. Jedeme lanovkou dolů. ‘A’ jsme zabalili do pláštěnky a my to vydržíme, v autě se můžeme převléknout. Bože, ta lanovka jede tak pomalu a déšť sílí. Máme mokré úplně všechno, opravdu všechno. No jo není špatného počasí, jen špatného oblečení. V autě předvádíme akrobatické kousky, kdy se snažíme vše svléknout ale nezamokřit to, co je ještě suché a nasoukat se do suchého. Táta má dva metry a máma břicho. ‘A’ se u tohohle představení náramně baví a my vlastně taky. Smějeme se jako blázni. A co s načatým dnem. Zkontrolujeme počasí a vyrážíme směr přehrada Šance. Ale ‘A’ v autě usla. Nevadí, když zastavíme, vzbudí se jako vždycky. Chyba lávky. Seděli jsme v zaparkovaném autě tři čtvrtě hodiny, nikdo neměl to srdce krásně spící dítě budit. A když jsme se šli konečně podívat na hráz vůbec se tam ‘A’ nelíbilo, protože foukalo. Tak tahle zastávka nám úplně nevyšla. Zkusíme to napravit v Ráji dřevěných soch na Ostravici. To byla trefa do černého. Hlavně vyřezávaná zvířátka měla obrovský úspěch. Nejoblíbenější byla lištička, jako živá. Po dni relativního klidu jsme se opět vrhli do kopců. Zdolali jsme Velký Javorník, jehož vrchol je ve výšce 918 m.n.m., a vyšplhali jsme se i na jeho rozhlednu, odkud jsme měli dechberoucí výhled na okolní krajinu. ‘A’ na rozhlednu vyšplhala po čtyřech sama a byla na sebe patřičně hrdá, my samozřejmě také. Akorát jsme měli trochu problém u občerstvení, kdy jsme neměli hotovost a kartou platit nešlo. Poslední drobné tak padly na nanuk pro malou cestovatelku. Rodiče pak uspokojili své chuťové pohárky na místních specialitách v Hostinci Rekovice na Horečkách. Ani se nám nechtělo věřit, když nás slečna servírka přivítala se slovy, vítejte v obecním hostinci. Měli jsme spíše pocit, že jsme v luxusní restauraci, a to výborné jídlo. Tato dovolená nebyla jen o prozkoumávání nádherné přírody Beskyd, ale také o posílení vazeb v naší rodině. Každý den byl plný smíchu, objevů a malých dobrodružství, které si budeme pamatovat celý život. Navzdory menším výzvám, jsme si každý okamžik užívali plnými doušky. Celou dovolenou jsme si nesmírně užili a již teď se těšíme na další dobrodružství, která nás s naší dcerou, a za chvíli i se synem, čekají.