Naše první rodinná dovolená v malebné slovenské vesničce Zuberec nás utvrdila v tom, že i s malým dítětem lze prožít plnohodnotný a aktivní odpočinek. Cesta byla náročnější, než jsme čekali, ale objevování krás okolních Tater a relaxace v termálních lázních Oravice to naprosto vyvážili. Překonávání výzev, jako bylo zapomenutí nosítka, nás obohatilo o nezapomenutelné zážitky a posílilo naše rodinné pouto. Z chyb se poučíme a budeme se těšit na další dobrodružství, které na nás čekají nejen v náruči přírody.Přátelé ze Slovenska nás pozvali do svého horského útočiště a my, milovníci hor, jsme byli nadšení. Cesta tam měla jedno malé "ale". Máma si představovala cestu autem tak na maximálně dvě hodiny. Zuberec, naše vytoužená destinace - malebná vesnice obklopená majestátními vrcholy Západních Tater, však vyžadoval přes čtyři hodiny, a to ještě bez započítání přestávek. Tato perspektiva ji dosti znervózňovala, vzhledem k tomu, že se jednalo o na naši první větší dovolenou ve třech. Do té doby si máma na větší výlety netroufla – možná kvůli obavám z neznámého nebo stresu z odchylky od běžné rutiny. Ale nyní bylo rozhodnuto – nechceme přeci sedět doma až do puberty naší ‘A’. a navíc jsme v převaze - dva dospělí na jedno dítě. Nechali jsme se strhnout dobrodružstvím a jedeme!

Na cestu jsme se vydali 3. července s nadějí, že tehdy ani ne dvouletá ‘A’ bude většinu cesty spát. S dítětem, které se probouzí při každém zastavení, to však nebylo jednoduché. V Žilině se ‘A’ probudila, jak jinak ucpané město, máma dostatečně nesimulovala jizdu a už opravdu nechtěla spát. Jsme v polovině cesty. Přišel čas na svačinu, která se nakonec ukázala být osudnou. Po kokosové tyčince v čokoládě následovala nucená pauza v Těrchové, kde se máma snažila z oblečení, autosedacky i auta minimalizovat následky malého neštěstí. Přestože nám zbývala už jen hodina cesty, zdálo se, že trvá věčnost. Přesto se máma nevzdala a snažila se s ‘A’ hrát různé hry, říkala básničky a prohlížela obrázky v knížce. ‘A’ to ještě před koncem cesty zalomila, tak jsme po příjezdu na místo měli chvíli na aklimatizaci a přivítání se s kamarády.

Naši přátelé mají opravdu krásnou chatu ze dřeva, obklopenou lesy – idylické místo. Přesto jsme plánovali trávit co nejvíce času venku, objevovat okolní přírodu, a do chaty se vracet jen na spánek. První den jsme si nechali jen na krátký průzkum okolí a plánování výletů na další dny. Cesta byla sice dobrodružná, ale očekávání z následujícího pobytu ve vysněné přírodě všechny nástrahy cesty převážila.

Na oběd jsme přislíbili tátovu věhlasnou svíčkovou. Tu jsme vezli z domu. Máma se musela vypořádat s výzvou v podobě bezlepkových knedlíků, neboť bohužel někteří členové rodiny našich kamarádů jsou nuceni dodržovat bezlepkovou dietu. Naštěstí vše klaplo a oběd byl zkrátka hit.

Na co jsme ale mysleli, když jsme se vydali do Tater s kočárkem, ale bez nosítka fakt nevíme. ‘A’ toho sice na svůj věk naběhá opravdu moc, ale Tatry jsou Tatry. A jak ji asi dáme po obědě spát, když budeme celý den na túře. No, na zoufání nebyl čas, vyřešíme to cestou. Cíl - okružní túra na Roháčské plesa od lyžařského střediska v Roháčské dolině směrem k Roháčskému vodopádu a pak vzhůru k plesům. Cesta vedla lesními stezkami a horskými cestičkami, které se klikatily mezi kvetoucími loukami a šumícími potoky. I když byla trasa bez nosítka náročnější, naše ‘A’ byla nadšená z každé nově objevené květiny a každého kamínku na cestě a ty balvany, po kterých mohla skákat, úplná říše divů. Jsme nahoře - 1719 m.n.n., naší odměnou je dechberoucí výhled na třpytící se plesa, obklopené vrcholy Tater. Nezapomenutelný zážitek pro celou rodinu. Teď už se jen pokračovat v okruhu směr bývalá Ťatliakova chata a dolu do doliny. Je brzké odpoledne a ‘A’ už sotva drží otevřené oči. Nahoru to šlo vynést ji na ramenou, ale to byla vzhůru. Máma zapojila kreativní mozkové centrum a pomocí velké látkové pleny a své mikiny sestrojila provizorní nosítko. ‘A’ spala do minuty. Táta jako správný gentleman šel dva kroky před mámou a pomáhal ji číst terén, přes malé bříško, kde si spokojen plaval ‘T’ a přes ‘A’ uvázanou v mikině si moc neviděla pod nohy a opravdu nikdo nechtěl, aby někdo upadl. Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a už jsme na chatě.

Na pondělí 6. července jsme naplánovali trochu pohodovější výlet, přeci jen jsme včera našim netrénovanými tělům naložili. Hurá, pojedeme lanovkou - z lyžařského střediska Zverovka-Spálená do Salatínské doliny. Pak už se jen po zelené značce vydat po kamenitém horském chodníku vzhůru do výšky 1790 m.n.m. na Predný Salatín hrebeň. Tentokrát usla ‘A’ už cestou vzhůru, když s tátou odpočívali na lavičce a čekali na mámu, která se dnes hrozně loudala. Využili jsme zkušenosti z předchozího dne a povýšily je na vyšší úroveň, když jsme plino-mikino nosítko přivázali tátovi na batoh. A šlo se dál. Co vám budeme vyprávět, ty výhledy a okolní krajina umocněná slunečným počasím - balzám pro duši.

Na závěr naší dovolené jsme si ještě nenechali ujít termální koupaliště Oravice. Teplá geotermální voda byla dokonalým způsobem, jak se uvolnit a zrelaxovat po dnech plných procházek a objevování. Zatímco my dospělí jsme si užívali léčivé účinky termálních vod, naše dítě bylo nadšené z dětských bazénů a vodních atrakcí.

Tato dovolená v Zuberci na Slovensku byla pro naši rodinu nezapomenutelným dobrodružstvím. Ukázala nám, že i s malým dítětem je možné prožít plnohodnotnou a aktivní dovolenou. A hlavně že příště máme vzít sebou nosítko!!! Naučila nás také, že krása přírody, bohatství kultury a pohoda termálních lázní jsou ideální kombinací pro dokonalý odpočinek a nabrání nových sil.